Japonský bobtail

Japonský bobtail je zařazen do velké skupiny krátkosrstých koček. Je to středně velká kočka.
Hlava působí jako dlouhá, s jemně řezanými rysy, ale přesto by měla být tvarována ve formě téměř perfektního rovnoramenného trojúhelníku s mírně obloukovitými liniemi, vysokými lícními kostmi a zřetelným prolomením dvorců hmatových chlupů (whisker break). Nos je dlouhý a dobře vyznačený dvěma rovnoběžnými, od špičky nosu po obočí probíhajícími liniemi, které se jemně sklánějí ve výšce očí nebo těsně pod nimi. Uši jsou velké, vzpřímené, daleko od sebe posazené, stojící v pravém úhlu k hlavě. V klidu působí dojmem, že jsou nakloněny dopředu. Oči jsou velké, spíše oválné než kulaté, široce otevřené a pozorné. Jejich barva by měla harmonovat s barvou srsti. Jsou povoleny barvy modrá, oranžová a nestejná (jedno oko modré, druhé oranžové). Posazení očí spolu s vysokými lícními kostmi a dlouhý rovnoběžný nos propůjčují obličeji, zejména z profilu, jednoznačný japonský výraz, který toto plemeno výrazně odlišuje od jiných plemen koček orientálního typu.
Tělo je dlouhé, štíhlé a elegantní, s dobře vyvinutými svaly. Zadní končetiny jsou zřetelně delší než přední.
Ocas vytváří dojem pahýlu či bambule. Nejdelší vzdálenost ocasních obratlů od konce trupu by měla být pět až osm centimetrů, ale obratle natažené v rovné linii mohou dosahovat délky deseti až třinácti centimetrů. Chlupy na ocase jsou trochu delší a silnější než na těle a rostou na vnější strany; tím také vzniká dojem bambulky.
Srst je krátká, měkké a hedvábné struktury, bez zřetelné podsady.
Nosní zrcátko a polštářky tlapek by měly harmonovat s barvou srsti.
Mezi chyby, které by mohly vést až k diskvalifikaci, patří bezocasost, ocas příliš vyčnívající za trup či ocas, kterému chybí bambule.
FIFe uznává od 1. 1. 1998 všechny barevné variety kromě variet s odznaky, habešského zbarvení a stříbřitých variet.