Kartouzská

Kartouzská kočka patří do skupiny krátkosrstých koček. Obecně je toto plemeno zřetelně rozdílné proti ruským modrým a britským kočkám. Křížení mezi těmito plemeny je proto nežádoucí.
Lebka je dobře vyvinutá, nikoli vyklenutá, má úzký plochý prostor mezi ušima. Tváře jsou silné a dávají hlavě zpředu vzhled lichoběžníku se širší dolní základnou. Nos je široký a rovný. Konec čenichu může mezi tvářemi vyčnívat. Nosní zrcátko a polštářky tlapek jsou modrošedé. Uši jsou středně velké, posazené vysoko na lebce, jen lehce vybíhají do stran. To dává kočce živý, pozorný výraz. Očí jsou velké, nepříliš kulaté. Vnější okraj oka je lehce vytažený nahoru. Barva očí je živá, od tmavě žluté až po tmavě měděnou. Nádech zelené barvy, bledý, vodnatý tón je nežádoucí.
Tělo je silné, pevné a svalnaté. Hruď je široká a dobře vyvinutá. Především kocouři musí při své velikosti působit výrazným dojmem síly.
Končetiny jsou středně dlouhé, se silnými svaly. Měly by být v dobrých proporcích k tělu. Nesmějí být příliš vysoké.
Ocas je středně dlouhý, harmonický k tělu, lehce se zužující, ale špička musí mít přesto kulatý tvar. Zbarvení ocasu je stejné jako zbarvení těla.
Srst je lesklá a hustá. Podsada je lehce vlnitá a velice hustá. Dvojitá srst vypadá, jako by byly chlupy vztyčené či postavené. Jsou povoleny všechny odstíny modré srsti, od světle šedomodré až po tmavě šedomodrou.
Kočky jsou zřetelně menší, mají užší hruď. Přesto i kočka musí být robustní a dobře osvalená. Většina koťat má při narození slabý náznak kresby, která s dospíváním pomalu mizí.
Chybami tohoto plemene jsou nahoru vyklenutý nos, nádech zelené barvy očí, jednotlivé bílé chlupy v srsti, příliš výrazný rozdíl v barvě krycí srsti a podsady a také hnědavý nebo narezlý nádech srsti. Ve všech světových organizacích se uznává jediná barevná varieta - jednobarevná modrá.